D.R.Bush; exhibition of paintings „Images of Zambia“, MPAPA gallery, Lusaka, May 1985 

…“Mrs. Obrdlík uses a combination of media and techniques to achieve her subtile and imaginative effects. While her inspiration comes directly from her experiences in Zambia, she allows the media she uses to suggest some of the forms which her paintings take. This interesting example of the relationship between form, content and materials is another reason why she has much to offer both artists and public in Zambia, as well as because of her thoughtful and sympathetic images and the sophistication and high quality of her work.“…

 

M.A.C.Grever und Dr. H. Brost; Ausstellung „Illustrationen und Tapisserien“, Galerie im Turm, Eltville am Rhein, Juli/August 1986; Rheinagau Echo, 24.1.1986

…“Reales und Imaginäres reiben sich aneinander; die graphischen Arbeiten sind seismographische Reflexe von Lebenswegen, in denen sich der Alltag als Lebenserfahrung wiederspiegelt. Das Oevre ist ein faszinierender Bogen euroafrikanischer Impressionen, mit denen Liba Obrdlík in die deutsche Kunstszene eingreift. Die Ausstellung erweist sich mit einem mehrfachen Überraschungseffekt: Nichts ist überkünstelt, es gibt keinen Zwang zur „Schule“, kein arriviertet Kunstkreis setzt Fesseln; eine lebensjahende Gefühlsphilosophie wird leise vorgetragen, die stringent nach Anteilnahme fragt und die uns zu Analogien von Malstücken Dürers verleitet, als er seiner Zeit Rasenstücke und Hasen als Kunstobjekte verdaulich machte.“…  

 

B.Mesa Mejía; „La visión de África en los tapices de Liba Obrdlíková“, Medellin, Centro Colombo Americano;  El Colombiano, 28. enero 1998 

…“El color y el sonido africanos cautivaron a Liba Obrdliková durante los tres años que vivió en Zambia. Al lado de su esposo, écologo acuático, viajó desde su tierra natal y se dejó conquistar por esos maravillosos y profundos cieleos, por el color de la tierra y por sus habitantes, con quienes logró una comunicación muy particular.
El resultado de esa experiencia está plasmado en varias obras elaboradas como tapices semiabstractos llenos de color y significado y los cuales se pueden ver hasta el 13 de febrero en el Centro Colombo Americano.
Liba trabaja el óleo, la acuarela, los tapices y las técnicas mixtas con un linea abstracta. Sin embargo, esta abstracción comienza a partir de realidades que se unen a sentimientos como el temor, el amor y la alegría o a pensamientos, por eso ella explica que su obra no es una abstracción total.
La naturaleza ocupa un lugar primordial en ella. El agua de las cascadas, el „frío del cielo enternamente azul”, „el paisaje recalentado”, la luz del atardecer, el color fuerte y rojizo de la tierra son motivos de inspiración en obras que tienen un gran movimiento y que llevan a pensar en lo inmenso de la naturaleza frente a la condición humana.
En estas obras se advierte la fascinación del europeo (Liba) ante ese mundo fantástico donde „la armonía entre las personas y la naturaleza” se deja sentir día tras día.“

 

Dr. Ludvík Štěpán: Výstava olejomaleb, Galarie EVA, Brno, říjen 1997 

…“Podstatou malířské tvorby Liby Obrdlíkové je imprese: zážitku, myšlenky, tvaru, barevnosti. Autorka je velice citlivá na podněty. Nosí je dlouho v sobě, přetvořuje je ve svém nitru, při účasti katalyzátorů okolí, aby – až nosná vlna splyne s modulovaným poselstvím – vykrystalizovaly a záměr mohl být vržen na plátno.
Tvrdit, že malířská práce Obrdlíkové vede k abstrakci, by byla hrubým nedorozuměním. Autorce dlouhou transformací nevycházejí tvary jasné, evidentní, vystavené na obdiv na plakátovém pozadí. Je to zápas o celek, v němž se i figury a věci blíží prapodstatě země a jejich valérů. Často je to skutečně „noční kolotoč“, v jehož rotaci probleskují světla a stíny a tvary mají jiný, obecnější charakter.
Rovněž ona počáteční imprese, jakožto záznamový prvek, doznává v tvůrčím procesu výrazného posunu. Akcentace některých prvků vede autorku k jeho popření a k užití síly exprese, s akutovými plochami a ploškami i jakoby konturami. V této situaci přestává Obrdlíkové stačit štětec a dvojrozměrnost výrazu a od malby se uchyluje k prostorové plasticitě: užívá pasty a výsledné kombinované techniky dokládají soustředěnost zápasu o detail, který v celku vypovídá palčivěji a přesvědčivěji.
Obrazy Liby Obrdlíkové jsou pohledy do světa i do hloubky jí samé, záznamy myšlenek, cest a tužeb, rezignací a nevzdávání se, jsou však také poselstvím pro nás pro všechny. Malovat pro autorku znamená být svobodnou. Ale teprve pod tlakem nekonečnosti vesmíru a na dně duše nachází bod, odkud se dá ne sice pohnout zemí, ale porušit danosti a vypovědět pravdu o sobě, o světě, o nás všech.“…

 

Historik umění Ivo Petr OFS – k výstavě L. Obrdlíkové v Mor. Budějovicích, září 2013 

Není u rozumného tvora nejdříve jednání a pak idea, je to naopak. Rozum poznává cíl (konat mravní dobro, zla se střežit  –  bonum est faciendum, malum vitandum) a vede úkon k cíli, svobodná vůle jej uskutečňuje. Tento poměr prvku rozumového k výkonu vůle se má navzájem jako forma a materia. Zdokonalení počátku, tedy idee, se děje praxí a zkušeností.
Je rozumné a přirozené, že obrazový prostor je rozčleněn vertikálně, neboť zvolený způsob zobrazování je pro tvůrce kontemplací.  Nejdříve se projevuje jako vyprahlost, v níž se očišťuje od svého zaměření navenek, aby ústila v transcendenci jsoucen. Barevné plochy neohraničené, nekonturované, výrazné (exprese) představují prolínající se jsoucna. Toto předjímání (transcendence) poznání a lásky, které jednotlivé předměty současně rozlišuje a spojuje, směřuje k původnímu celku možného poznání a lásky a ten nazýváme bytím. Libuše je si toho vědoma, neboť absolutní bytí je konkrétní, jako dodatečný pojem vytvořené bytí. Výtvarnými prostředky je uskutečňováno každým jednotlivým konečným jsoucnem. A to je, jak vidno, základem nejen poznání, nýbrž skutečnosti každého jsoucna a je to tedy absolutní bytí vůbec, actus purus.
Tvorba ve svém celku i jednotlivostech směřuje k původní nekonečnosti bytí vůbec, k němuž poukazuje transcendence člověka v každém poznávání jakožto k neobsáhnutelnému tajemství. Proto tajemství definujeme jako to, k čemu člověk vždy sám sebe přesahuje v jednotě své poznávající a svobodně milující transcendence.

 

Mgr. Richard Tribula – výstava v Malé královopolské galerii, Brno, březen 2016 (výňatek) 

…“Kdybychom se měli podívat na dílo paní Libuše Obrdlíkové, musíme začít u toho, co ji v životě nejvíce ovlivnilo a inspirovalo k tvorbě. Dovolil bych si tyto zdroje rozdělit na tři klíčové:
Prvním velkým inspiračním zdrojem jsou CESTY. Dostala se do mnoha exotických krajin – jmenujme například Fidži, Kolumbii, Thajsko, Laos, Kambodžu, či tříletý pobyt v Africe. Inspirací ji nebylo jen kouzlo tamní přírody, ale hlavně život domorodců, jejich často složitá sociální situace, prostota, upřímnost a přirozenost v kontaktu s přírodou. To vše zachytila ve svých obrazech.
Druhým klíčovým okruhem námětů je VÍRA. Ve víře vždy spatřovala jiný – hlubší rozměr člověka. Při svých cestách se obdivovala činnosti misionářů, jejich nasazení a odhodlání obětovat se pro dobrou věc. Náboženské motivy se v jejích dílech často promítají v podobě symbolů, postav či příběhů. Zde na výstavě jsou to obrazy Ecce hommo, Sinaj a Jeruzalém.
Třetím – posledním – velkým okruhem námětů Libuše Obrdlíkové je SOUČASNÝ SVĚT se všemi svými problémy. A těch není málo. Tak například v obraze „Křesla jsou rozdány“ kriticky karikuje politiku a její boj o moc. Ovšem asi nejdůležitějším tématem tohoto okruhu je ekologie se všemi morálními důsledky. Vztah k přírodě, úcta ke všemu živému a snaha bojovat za zachování přírodních hodnot se prolíná celým jejím dílem. Konkrétní poselství nese cyklus obrazů „Trpělivá krajina, dál nic“, z něhož jsou zde zastoupeny čtyři grafiky. Téma se vztahuje k plánované výstavbě dálnice v přímé blízkosti CHKO Pálava. Sama se angažuje v mnohých ekologických aktivitách – v minulosti například věnovala výtěžek ze své výstavy v Medellinu na záchranu lužních lesů v Kolumbii, dnes je aktivní členkou spolku Nebojsa, jenž prosazuje ochranu fauny a flóry na Pálavě a reaguje na již zmiňovaný problém budování dálnice v této vzácné oblasti. Jiným motivem autorčiny tvorby z oblasti současné doby jsou problémy týkající se osobního života každého z nás. Člověk se často žene za posty a penězi a zapomíná na své zdraví. V této souvislosti musím zmínit snad jeden z nejsilnějších obrazů dnešní výstavy – „Člověče, nezlob se“. Autorka ho vytvořila právě v okamžiku, kdy sama zdravotní problémy prožívala. Tak jako ve známé společenské hře, jsme i my jen figurky a náš osud určuje číslo na hrací kostce. Je však pravdou, že autorka – se svým vrozeným optimismem – vždy pevně věří v to, že kostky jsou dobře vrženy.
Podívejme se teď ještě na výtvarnou stránku vystavených obrazů. Už jsme zmínili, že Libuše Obrdlíková má širší záběr. Vedle akvarelů, které na dnešní výstavě nejsou prezentovány, zde můžeme vidět:
Art protisy – ty byly ve své době stěžejní tvůrčí technikou autorky, zdobily mnohé prostory, ale dnes se této technice nevěnuje.
Ilustrační grafiku – komornějších rozměrů, ve které ilustruje své pocity a nálady. Často také sloužila jako skica k pozdější realizaci v art protisu.
Oleje a akryly – větších formátů malované na plátně v lapidárnějším pojetí.
Pro všechny techniky je společné to, že autorka nezobrazuje konkrétní věc, ale vždy spíše jakýsi dojem či myšlenku, které se objeví na začátku a potom následuje složitá cesta postupného abstrahování, až výtvarná forma uzraje ve výsledné dílo. Často se v obrazech objevují symboly, které zastupují onen filozofický rozměr námětu. Jak autorka sama říká, s přibývajícím věkem potřebuje k dokončení obrazu více času. Je to snad větší zodpovědností, nabytou moudrostí a zkušeností, které jí často velí vidět téma nejen z jedné strany, ale jít tak říkajíc k jádru, podstatě.
Když se dívám na obrazy Libuše Obrdlíkové, okamžitě mě napadají tyto charakteristiky: jemnost, lyričnost, náznak, barevná dokonalost, precizní kompozice. Při vnímání jejích děl se nám mohou jakoby zdáli vybavit tiché tóny hudby či slova krásných veršů. Jde vždy o díla pečlivě promyšlená, zrcadlící jistá poselství. Její tvorba je reflexí lidské existence se všemi jejími stránkami. Jsou to příběhy, jejichž aktéry jsme často my sami.“…

 

PhDr. Karel Křivánek – k výstavě „Ohlédnutí“  v galerii Konvent, Mikulov, květen 2016

…“Výtvarná aktivita paní Libuše Obrdlíkové má široký záběr. Maluje, pracuje s osobitými kombinacemi technik na papíře. Ty nazývá s oblibou ilustrační grafiky. Recept na jejich tvorbu si nechává autorka pro sebe. Dnes se v Konventu představuje zejména svými obrazy. Ty vznikaly v rozmezí cca šesti let. Barevnost jejich akrylů v tomto období výrazně potemněla. Možná na to měly vliv určité zdravotní problémy. Nebo další faktory, jako například stopy času. Tak se ostatně jmenuje jedna z ilustračních grafik. Nebo doteky stínů.  Máte-li možnost srovnávat její akvarely s jihoamerickými motivy tam je její současná barevná proměna zjevná. Živou barevnost vystřídaly tlumené červeně,  modře  či hnědě fialové barevné tóny. A pozadí obrazů se stále více propadají do barevné temnoty. Podíváte-li se na starší plátno s názvem Ecce homo a obraz nazvaný Rigoletto, možná mi dáte za pravdu.
Mgr. Richard Tribula uvádí, že pro všechny její techniky je společné: „ že dojem či myšlenku, která se objeví na začátku potom následuje složitá cesta postupného abstrahování, až výtvarná tvorba uzraje ve výsledné dílo. Často se v obrazech objevují symboly, které zastupují onen filozofický rozměr námětu.“ Ať už je to problematika ochrany životního prostředí, nebo témata typicky ženská, jako je například mateřství. Dále je třeba poukázat na její lyričnost, jemnost projevu a práci náznakem.
Vystavující autorka, žijící pod vápencovým bradlem hory Venušiny není krajinářka. Sama dlouhá léta pracuje se svojí vnitřní obrazností. Svými vizemi, které osobitě promítá na svá plátna. Ale, viděl jsem, že se k ní magická Pálava dostává škvírami dveří. Svědčí o tom jeden nový obraz věnovaný pálavským vrchům. Nebo grafika věnovaná Bavorám. Neboť vše má svůj čas, vše podléhá nevyzpytatelným  proměnám.“